Druhé největší město Francie – Marseille

Jet na výlet do Provence a nezastavit se ve druhém největším městě Francie – Marseille? To by byl hřích! A proto i mě přepadla zvědavost a rozhodla jsem se omrknout místo, jehož historie sahá až do roku 600 př.n.l., kdy jej založili iónští kolonisté a původně jej nazvali Massalii.

Jak už bylo naznačeno, Marseille není rozhodně žádný městský drobeček, a tak nečekejte, že se vám podaří hlavní město Provence projít za jeden den. Ostatně – ani pár dní by nejspíš nestačilo… Rozloha 240 km čtverečních mluví, myslím, za vše.Provence - Marseille

My se do Marseille vydali začátkem července, kdy tu z šatníku neuživíte nic většího, než tílko a kraťasy, případně sukni. Teploty totiž v létě dosahují třicítek poměrně běžně, což člověka na jižním cípu Francie vlastně ani nijak zvlášť nepřekvapí.

Jaké dojmy město na nového návštěvníka dělá? Jaké zajímavosti si pro vás schovává? A kam vyrazit na výlet? Všechno se dozvíte!

Co se názoru na Marseille týče, vzpomněla jsem si na jednu kapitolku z knihy “Znovu Provence” od Petera Mayle. Kapitola se jmenuje “Průvodce Marseille pro začátečníky” a upřímně řečeno, poměrně přesně vystihuje můj první dojem z tohoto města. Autor opatrně naznačuje, že zmíníte-li se ve Francii o Marseille, každý na ni má nějaký názor. A většinou ne příliš blahosklonný. Cituji: “…na Canebière se perou opilí námořníci; v hospodách u přístavu se setkáte s nízkými mravy – mají tam blízko u břehu pochmurné vězení Château d’If, jsou tam úzké uličky, kam se návštěvník vydá po setmění jen na vlastní nebezpečí – a díky filmu Francouzská spojka je tu podezření, že to nejsou jen ryby, co jde denodenně z ruky do ruky na trhu Quai des Belges.”

Moje první setkání s centrem Marseille bylo totiž lehce šokující. Průvodce nás nejdříve vzal do přístavu a odsud přímo nahoru, skrz “tržní uličku“, kde jsme procházeli okolo stánků a obchodů se vším možným. Někde prodejci nabízeli zboží jen na improvizovaném pultíku v podobě obyčejného stolu nebo krabice, jinde jste měli možnost nakouknout do kuchyně, odkud se zrovna valila pára z hrnců, jak kuchař připravoval hromady jídla pro hosty… Jedno mi ale v paměti utkělo velmi zřetelně. Naprostá většina prodejců na mě dělala dojem mafiánů, že bych se tu sama jít neodvážila, ani kdybych měla povoleno běžet. Vážně. A jít tudy po setmění? Ani kdybych s sebou měla arzenál jak člen zásahové jednotky SWAT! Co konkrétně za takovým dojmem vězí? Možná ta atmosféra “trhu”. Nejsem si jistá. Každopádně jsem z naší výpravy nebyla sama, kdo měl podobné pocity.

Mnohem lépe jsem se ale cítila dole v přístavu a paradoxně i cestou na ostrov If, kde podle pověsti věznili hraběte Monte Christa. Cesta na ostrov nám zabrala lodí asi půl hodinky. A než jsme se vydali zpět do města, mohli jsme si pevnost projít doslova od podlahy až po strop. Mimochodem – z hradeb pevnosti je nádherný výhled na temné moře! A docela chápu, že se odsud jaksi nedalo doplavat na pevninu…

Ať už se vydáte okukovat Marseille z kterého konce uznáte za vhodné, určitě by prohlídka nebyla kompletní, pokud byste bez povšimnutí minuli chrám Notre Dame de la Garde, který se nachází na nejvyšším místě Marseille a jehož vznik se datuje do 19. století. Kromě nádherné architektury v podobě bezpočtu mozaiek a božského výhledu na široké okolí, můžete obdivovat i sochu Panny Marie, která stojí na vrcholku věže baziliky a která prý stráží celé město a hlavně námořníky…

Líbí se vám článek? Doporučte jej přátelům:

Přidat komentář