Pokud chcete zažít pravou Indii, musíte do Váránasí. Pro nás neslučitelné protiklady zde koexistují vedle sebe na každém kroku… Je to místo spirituální, surové, chaotické a přitom klidné, chvíli voní po santalovém dřevu, koření, květinách, ve druhé chvíli vás překvapí až nechutným odérem splašků. Je to zvláštní směsice věcí a lidí, která si vás získá, ale na druhou stranu ji není možné pochopit.
Město staré tisíce let
Váránasí bylo podle legendy, založeno už před 5 000 lety bohem Šivou. Leží na pravém břehu posvátné řeky Gangy, která je duší celého města. Indové věří, že právě zde končí celý koloběh reinkarnace. Ten, kdo zemře ve Váránasí a je pohřben do řeky, končí svou pouť na pozemském světě a dostává se rovnou do nebe k bohům. Právě proto se Váránasí přezdívá i Město mrtvých, lidé sem totiž přijíždějí zemřít. Věří také v léčivou sílu řeky. Právě z těchto důvodu míří do města tisíce poutníků z celé Indie. Věří, že Matka Ganga je všemocná, dávají jí obětní dary, koupou se v ní a vykonávají obřady, které turista nemůže pochopit…
Gháty jako středobod města
Nejrušnější a nejtypičtější částí města jsou gháty, které lemují břeh řeky. Jsou to schody k řece, na jejichž vrcholu jsou většinou prastaré chrámy. Vzhledem k tomu, že se Indové neumí o své historické památky příliš starat, vypadají chrámy spíše jako staré domy. Každé ráno (protože podle slov Indů ráno jsou bozi nejvstřícnější a mají čas naslouchat) zde Indové vykonávají púdžu. Jedná se o obřady, které mají přesně stanovený průběh. Indové se nejdříve pomodlí v chrámu a poté směřují k řece, ve které se koupou, myjí, oplachují, někteří vodu pijí, jiní pouští po řece květiny jako obětní dar. Vedle modlících se uvidíte i koupající se krávy, pobíhající psy, kteří hledají něco k snědku a hned vedle toho všeho se pere prádlo…
Pohled na ranní gháty je nejkrásnější z lodi. Pronajmout si ji můžete za cca 200 rupií (80 Kč), a pokochat se výhledem na hemžení na ghátech a nechat se okouzlit východem slunce nad řekou. Ideální čas na vyjížďku je okolo půl 6 ráno.
Každý ghát má své jméno a svého zakladatele. Řeku jich lemuje asi 80. Mezi nejvýznamnější z nich patří ghát Dasasvámedh, na kterém se každý večer (cca od 19 hod.) koná složitý obřad ganga árti, který připomíná divadelní představení. Na obřad se sem schází stovky místních, určitě doporučujeme sem vyrazit. Indická hudba, písně a ohnivé kreace vás pohltí.
Žebrání a okrádání se nevyhnete
Jedinou věcí, která vám může duchovní zážitek zkazit, jsou místní fotografové, kteří využívají toho, že právě sem míří i turisté z jiných částí Indie. Pro některé z nich je setkání s „bílým člověkem“ zážitkem. Takže se může stát (nám se to stalo asi 5x, než jsme pochopili, oč jde), že k vám přijde fotograf s několika lidmi, že se chtějí s vámi vyfotit. Háček je ale v tom, že fotograf později prodává vytištěné fotografie za hodně draho! Samozřejmě si zde nejen při focení dávejte extrémní pozor na osobní věci!
Veřejné ohnivé pohřebiště
Nejvýznamnějším ghátem je Manikarnika, je to hlavní pohřební ghát. Je místem, kde touží být spálen každý Ind. Pro návštěvu ghátu si určitě vyhraďte třeba i 2 hodiny a počítejte s tím, že po odchodu si budete muset někde na delší dobu sednout a zážitek vstřebat. To, že se blížíte na místo, poznáte podle štiplavého kouře. Už z dálky jsou vidět doutnající hranice. První pohled na místo byl pro nás nepochopitelný, ale je fakt, že později nám vše přišlo přirozené a vlastně krásné. Na ghátu není dovoleno fotografovat. Je ale dovoleno jít třeba i přímo k hranici a podívat se. Je to ale jen pro silné žaludky. Nic není skryto, na hranici ze dřeva je opravdu lidské tělo a pohled na to, jak ho pohlcuje oheň nemusí být z příjemných. Určitě je lepší projevit úctu tak, že budete dění sledovat z patra přilehlé budovy.
Nechte si od místních popsat celý proces spalování, rádi vám vše vysvětlí. Počítejte ale s tím, že budete muset dát nějaký příspěvek. Zde opět pozor – váš průvodce bude pravděpodobně vyžadovat dost velkou částku v dolarech nebo eurech. Nenechte se zmást a dejte jim příspěvek, který uznáte za vhodný. My jsme darovali 300 rupií (120 Kč). Peníze používají na nákup jídla či dřeva na obřad spálení pro chudé.
My jsme si nechali vše popsat od místního prodejce dřeva, který byl současně i jakýmsi správcem místního hospicu. Pod pojmem hospic si ale nepředstavujte zařízení, jaké známe u nás. Vevnitř jsme sice nebyli, ale indický hospic není nic jiného, než nepříliš udržovaná budova s okny bez skel. Podle slov místní ošetřovatelky jsou v něm lidé, kteří již nemají rodinu a přišli na místo zemřít. Dostávají vodu a rýži a v bezprostřední blízkosti ghátu čekají na smrt…
Spalování se odehrává také na Hariščandrově ghátu. Je méně významný, ale nikoliv méně zajímavý. Naopak, k celému obřadu zde budete ještě blíže. Určitě se zde na chvíli zastavte a zkuste se dostat mezi místní. Nebojte se jich. Obřad není pro Indy tryznou, ale oslavou. Spálení jednoho těla trvá až 4 hodiny a během této doby Indové sledují hranici, baví se při tom, hrají třeba i karetní hry, usrkávají čaj. Můžete si k nim přisednout a zažít to pravé indické…
V noci raději ne
Za pozornost stojí také ghát Meer, na jehož vrcholku je nepálský chrám s erotickými sochami, dále ghát Assí s posvátným fíkovníkem a další. Nejlepší je, projít si všechny gháty a nasávat jejich atmosféru. Určitě je to na celý den. Nedoporučujeme ale procházky v noci, schody jsou sice osvětlené, ale změní se v území žebráků a jiných osob. Posvátnost je pryč a na každém tmavém rohu se vám snaží prodat hašiš… Citlivějším doporučuji si vzít s sebou alespoň vlhčené ubrousky či něco s výraznou vůní. Indové totiž bez ostychu močí i na posvátných ghátech (zejména v koutech či u budov), takže vás může ochromit pach močoviny. Dobrá zpráva je, že za pár kroků už si zase užijete vůni květin. Je to prostě Indie!
Co stojí ve městě za návštěvu (raději s průvodcem)
Není to jen život na ghátech, který stojí ve Váránasí za vidění. Město má hned několik krásných chrámů. Pro jejich prohlídku doporučujeme si pronajmout rikšu na celý den. Výlet je lepší si objednat už na hotelu. My jsme za celodenní výlet zaplatili 380 rupií na osobu (150 Kč). Náš řidič uměl dobře anglicky, vždy nám podal k místu výklad a všude počkal, takže rozhodně ano. Za návštěvu určitě stojí nový Višvanáthův chrám, který se nachází nedaleko univerzitního kampusu, úchvatný je i chrám bohyně Durgy, který je celý červený, chrám Bharát mátá a také Monkey temple. Počítejte s tím, že ve většině chrámů není dovoleno fotografovat. Do chrámů není dovoleno vstupovat v botách. Nechte se je před chrámem, pravděpodobně budete muset zaplatit za jejich pohlídání – obvyklá cena je 10 rupií (4 Kč). Nejkrásnější je prý starý Višvanáthův chrám, který se nachází nedaleko ghátu Manikarnika. Dovnitř je ale povolen vstup jen hindům a je zde opravdu nával.
I Ind se v uličkách ztratí
Staré město je bludištěm spletitých uliček. I místní se v nich lehce ztratí, takže si dobře pamatujte, kudy chodíte. Pamatujte si, že všechny úzké uličky vždy směřují k nějakému ghátu, takže se můžete orientovat podle toho. Pokud nebudete vědět kudy kam, zeptejte se místních. Pokud osoba nebude vědět, zeptá se jiného a bude se ptát tak dlouhou, dokud někdo cestu znát nebude. Je to úsměvné, ale pomoci se vždy dočkáte.
Pokud chcete zažít Váránasí se vším všudy, vydejte se, nejlépe v doprovodu některého z místních, do muslimské čtvrti, kde se vyrábí typická hedvábná sárí. I když vás budou nutit k nákupu šátku nebo sárí, nic kupovat nemusíte. Ale zážitek, kdy se podíváte do dílen tkalců a uvidíte, za jakých podmínek zde pracují, stojí za to!
Praktické rady na závěr
Co se týče ubytování, město nabízí drahé hotely i levné guesthousy. My bydleli přímo u ghátu Shivala za cenu 500 Rupií na noc (200 Kč). I ve Váránasí platí, že na jídlo je nejlepší chodit tam, kam chodí i nejvíce místních. Náš řidič nám doporučil Kehala cafe. Jedná se o místní „závodní jídelnu“, kde je pořád plno a vaří skvělá jídla. Hlavní jídlo pro dva včetně nápoje nás vyšlo na méně než 200 rupií (80 Kč). Jídelna je sice trochu mimo centrum, ale pokud řeknete „kerlak kafe“ a necháte se sem dovézt, najíte se královsky.
Ještě jedno varování na závěr – Váránasí je město, kde potkáte poměrně dost žebráků a zlodějů. Bylo nám doporučeno „dělat, že tě nevidím“ a tato strategie se nám vyplatila. Pokud chcete někomu dát své peníze, dejte je svatým mužům, nebo je věnujte na správu hospicu…
Z Váránasí jsme odjížděli plni zážitků a přesvědčení, že život prostě plyne, není nutné spěchat a stresovat se. Život zde má trochu jiný význam.
Náš tip: Nezapomeňte na své cestovní pojištění nebo i pro Vaši rodinu.
